Tereza Kostková

Mé jméno je Tereza, je mi 18 let a navštěvuji v Turnově gymnázium. Tahle škola není zrovna můj šálek kávy, teď už vím proč. Chemie a fyzika nejsou zrovna moje oblíbené předměty. Baví mě hudba. Proto chodím od mala do zdejší hudebky. Klavír je moje vášeň. Ráda si zahraju i pro radost na kytaru nebo ukulele - jsem samouk. Kromě hudby mě baví taky chodit po horách, kreslit a číst. Zkrátka řekla bych, že umění je můj život.

Kateřina Vojtíšková

Je mi 17 let, na výtvarnou školu chodím už 11 let a již od útleho věku mě umění fascinovalo. Znamenalo to pro mě a pořád znamená cestu s nekonečně možností jak něco vyjádřit či zachytit. Umění pro mě není jen obdivování díla, ale také hledání hlubších myšlenek, které se nedají popsat slovy.

Marek Kašperlík

Letos se stávám absolventem výtvarného oboru. Kouzlo kresby tužkou mě provází po celou dobu docházky a také jsem podobnou technikou perokresbou vytvořil úspěšnou ilustraci knihy MUDr. Herinka "Vzpomínky mého dětství". Mám rád páteční kolektivní práci v ateliéru, kde si mohu povídat s ostatními výtvarníky o technikách tvorby nebo také umělcích.

Adéla Matějková

Jsem veselá 15letá sportovkyně a blázen do pečení, která si nenechá ujít žádnou aktivitu ani příležitost si něco upéct, něco co pak skoro sama sní. Nepořádek mě děsí mnohem více než tep při běhu a když nejsem zabraná do pečení a sportování, jsem venku s kamarády.

Hana Egertová

Jsem žákyní osmé třídy v Mnichově Hradišti. Když zrovna nejsem ve škole, najdete mě v kině, kde kritizuji filmy nebo jsem s kamarády venku, protože není nic lepšího než čas strávený s kamarády, nebo na divadelním jevišti. Miluji cestování a ráda objevuji nová místa. V dramatickém oboru budu stále pokračovat. Moc mě to baví a navíc jsem tam získala skvělé kamarády.

Dany Bégoc

Je mi 14 let a kreslení se věnuji už od malička. V 7 letech jsem začal chodit do ZUŠ a to na výtvarnou tvorbu a keramiku. Nejvíce mě baví kresba a perokresba. Miluji komiksy a mangy a velice mě inspiruje jihokorejský umělec Kim Jung Gi. Kromě výtvarné tvorby se věnuji hře na kontrabas, focení, natáčení, stříhání videí a elektro hudbě.

Jakub Horák

Kuba se narodil v krásném okolí Branžeže. Od narození bylo jasné, že z něj bude skvělý muzikant, jelikož od samého počátku svého bytí hrál rodičům každý den na nervy. V roce 2014 už toho měla maminka Romana tak akorát a řekla si, že by měl hrát i někomu jinému a někdě jinde a tak ho přihlásila do ZUŠ Mnichovo Hradiště k panu učiteli Markovi Ottlovi na klávesové nástroje/klavír.

Díky obrovské podpoře rodičů a své píli, to Jakub za dobu svého studia na ZUS MH dotáhl na pozici komplexního muzikanta s velkou řadou zkušeností nejen z klavíru. Začal studovat i trumpetu nejdříve u pana učitele Jana Čížka a poté u Miroslava Nováčka. Oslovení „Mozart z Branžeže“ není až tak přemrštěné.

Díky tomu, že se Kuba zdokonalil i v oblasti skladatelství a produkce bylo založení profesionální kapely jasná cesta. S panem učitelem Matějem Myslivcem založili kapelu COPYHAZE, která hraje vlastní autorské skladby a Kuba v ní samozřejmě dělá produkci a hraje na klávesy. Je ve svém mladém věku hráčem Big’O’Bandu, kde hraje a doprovází všechny hvězdy České republiky. Za jeho komplexním vystupováním a hraním stojí rozhodně hodiny práce a úsilí, práce všech pedagogů na ZUŠ MH a hlavně velká podpora rodiny.

Josefína Syslová

Kamarádi mi říkají všelijak: Jozka, Jozina, Pepek, Pepina, Pepuška…, všechna oslovení se mi líbí. Hraju ráda na klavír, a to už od první třídy, od začátku mám jednu super paní učitelku. Také jsem chodila na dramaťák, kde jsme měli prima partu a prima učitelku. Nejčastěji mě uvidíte venku, hlavně v lese. Chodím běhat, ráda tancuju, v zimě vezmu běžky nebo vyrazím na túru do hor. Mám tři sourozence, kteří jsou nejlepší na světě. Sice jsme každý jako čtyři světové strany, ale o to víc si rozumíme. Mimochodem taky mám už dvě neteře a jednoho synovce. Mám ráda čokoládu, taky kafe a baví mě řídit auto, jsem teď novopečená řidička. Takže vlastně být vámi, tak bych se mě na silnicích vyvarovala.

Anna Kramsová

Většina lidí mi říká Áňo. Do ZUŠky chodím již 7. rokem a věnuji se oboru Hra na klavír a chodím do sboru. Ve volném čase hraji na kytaru. Od malička mě ke klavíru vedl můj děda a k hudbě má rodina. Můj oblíbený hudební styl je hard rock a thrash metal, což je inspirativní pro moji hudební tvorbu. Prý mám i jazzové cítění.

František Vytvar

Původně jsem měl hrát na basovou kytaru. Děda, který vyučoval na basu mj. i tady na ZUŠ MH ve mně viděl svého basového nástupce. Když ale strýc Lanny koupil bicí, moc se mi líbily a hned jsem na ně začal hrát. Tato moje bubenická náklonnost trvá dodnes, a proto jsem tady. Chodím do 8.třídy základní školy v Kobylech, odkud pro zajímavost pochází babička mého učitele na bicí pana učitele Františka Kozderky. Asi nějaké bubenické hnízdo. Svoji budoucnost vidím v povolání elektrikáře. Mám ségru, které se učí balet taky tady v MH. S kapelou hraju tady ve škole a s klukama občas u nás doma. Rád maluju, což mám asi po tátovi, protože ten studoval na tzv. šperkárně v Turnově a tam to bez výtvarného talentu nejde. Rád si přečtu něco historického, rád jezdím na kole a Jizera a Lužnice mi jistě potvrdí, že jsem i příležitostný vodák. Doma máme tři německé ovčáky se služebním výcvikem a vzteklého jezevčíka. Často je venčím a docela mě poslouchají, což se o mně nedá vždycky říct. Jako bubeník, převážně rockový, se do toho umím pořádně opřít. Nedávno jsem se takto opřel do činelu, který se jmenuje crash a zůstaly mi z paličky v ruce jen třísky.

Při této příležitosti bych chtěl poděkovat všem lidem, co mě v životě podporovali (zejména dědovi, tátovi a mámě). Děkuju.

Anna Mikšovská

Mou dráhu klavíristky odstartovala píseň "Stavěli resaři", jihočeský diamant, jehož nastudování doteď považuji za vrchol své hudební kariéry. Od té doby uběhlo již téměř dvanáct let a klavír se za ta léta stal nedílnou součástí mého života. Před lidmi však stále hraji jen z donucení, nejraději si zahraju v prázdném a špatně osvětleném obýváku. Už od mala také zbožňuji zpěv. Zpívám asi tak dlouho jako mluvím. Do sboru Zvonky ale chodím jen 11 let. Kromě klavíru a zpěvu také ráda tvořím, kreslím, píšu, čtu, pečeu, tncuju, běhám... Seznam je nekononečný...

Elen Berežná

Je mi 18 let a studuji na Gymnáziu zde v Mnichově Hradišti. Moje cesta hudebním a uměleckým světem začala v ZUŠ už v sedmi letech. Od samého začátku až dodnes se věnuji hře na klavír pod vedením paní učitelky Diany Jermářové. Klavír se pro mě stal nejen koníčkem, ale také způsobem, jak vyjádřit své emoce, a zároveň cenným tréninkem trpělivosti a vytrvalosti. Několik let jsem byla také součástí pěveckého sboru Koťata. Po dvou letech jsem se ovšem rozhodla vydat jiným směrem a začala jsem se věnovat dramatické výchově, která mě provázela osm let. Ve volném čase ráda trávím společné chvíle s kamarády, také ráda sportuji a cestuji.

Anna Bartoňová

Je mi 14 let a klavír dělám od svých 6let. Navštěvuji školu Gymnázium Mnichovo Hradiště. Baví mě jízda na koni, fotografování a v ZUŠ také chodím na výtvarku. Ráda volný čas trávím chozením ven, procházkami s přáteli, nebo se svým psem a také se ráda podívám na nějaký film. Do budoucna bych chtěla navštívit spoustu zemí po celém světě.

Eliška Švarcová

Je mi 16 let a studuji na místním gymnáziu. Hudbě se věnuji už od malička a vždy mi přinášela radost a možnost na chvíli vypnout a ponořit se do jiného světa. Kromě hry na klavír ráda trávím čas v přírodě, hlavně na horách, nebo čtením knížek.

Adéla Kandráčová

Narodila jsem se 23.2. 2009 a jsem studentka na gymnáziu v Mnichově Hradišti. V ZUŠ jsem nejdříve hrála na zobcovou flétnu, ale později jsem se začala zajímat o hru na příčnou flétnu, a tak jsem se rozhodla že bych se chtěla posunout dále. K mým dalším zálibám patří i jízda na koních. Díky hraní na příčnou flétnu a chápání rytmu, not a všeho co jsem se naučila budu moct maturovat z hudební výchovy. Na flétnu hraji protože mě to naplňuje a baví, mohu si hrát vše co se mi líbí a poslouchat i sama sebe.

Barbora Břízová

Je mi 15 let a k hudbě mě přivedla mamka. Původně si přála, abych hrála na klarinet, ale protože jsem na to byla ještě moc malá, začala jsem s flétnou. Později jsem na klarinet přece jen přešla, ale můj učitel často chyběl, takže jsem místo něj chodila k panu Křemenákovi, u kterého mě hodiny bavily mnohem víc. Nakonec se stal mým stálým učitelem. Po několika letech mě klarinet již tolik nenaplňoval a tak jsem ho vyměnila za saxofon, ve kterém jsem se našla a zůstala u něho až do teď. Jsem vděčná za všechno co mi hudba přinesla a umožnila zažít.

Eliška Janatová

Je mi 15 let a studuji na gymnáziu v Mnichově Hradišti. Ráda tancuji, poslouchám hudbu a trávím čas s rodinou a kamarády.

Helena Švarcová

Vždy jsem si přála hrát na kytaru. Před sedmi lety se mi sen splnil, a i přes těžké časy demotivace moje vášeň jen roste. Při hraní se mi dostává určité svobody, protože můžu hrát skladbu podle sebe. Je to útěk od reality do reality úplně jiné vytvořené mnou v podstatě na povel.

Anna Bubeníková

Říkají mi Áňa a od mala se věnuji atletice, jízdě na koni a hře na housle. Jsem usměvavá, ráda zkouším různé sporty a někdy jsem trochu urážlivá. A opravdu nerada se nudím.